Большой чешский словарь. Слово: oprávněn||í

A Á B C Č D Ď E É Ě F G H Ch I Í J K L M N Ň O Ó P Q R Ř S Š T Ť U Ú Ů V W X Y Ý Z Ž

oprávněn||í²⁰⁷, -í s
1. k čemu n. s inf. (k prodeji, vydávat knihy ap.) правомо́чие s, компете́нция ž, пра́во s s inf. n. чего́;

bez oprávnění (obchodovat) — без получе́ния пра́ва;
nabýt oprávnění — получи́ть полномо́чия

()

práv. oprávnění nosit zbraň n. k nošení zbraně — пра́во носи́ть ору́жие;
oprávnění zastupovat před soudem — полномо́чие s замести́тельства пе́ред судо́м.

2. (požadavků, námitek ap.) обоснова́ние s;

to má své oprávnění — э́то вполне́ обосно́вано n. опра́вдано;
to nemá oprávnění — э́то ниче́м не обосно́вано n. не опра́вдано