Большой чешский словарь. Слово: oprávněn||ý
A Á B C Č D Ď E É Ě F G H Ch I Í J K L M N Ň O Ó P Q R Ř S Š T Ť U Ú Ů V W X Y Ý Z Ž oprávněn||ý264 1. (zástupce, dědic ap.)
зако́нный,
правомо́чный;
k čemu n. s inf. (k prodeji, kontrolovat průkazy ap.)
уполномо́ченный s inf. n.
на что́,
правомо́чный s inf.;
oprávněný k podpisu n. podepsat — уполномо́ченный подписа́ть
() oprávněný příjemce pošt. — уполномо́ченный получа́тель.
2. (požadavek ap.)
зако́нный,
обосно́ванный;
oprávněná kritika, stížnost — обосно́ванная кри́тика, жа́лоба;
mít oprávněný nárok — име́ть зако́нное пра́во