Большой чешский словарь. Слово: promluv||iti

A Á B C Č D Ď E É Ě F G H Ch I Í J K L M N Ň O Ó P Q R Ř S Š T Ť U Ú Ů V W X Y Ý Z Ž


promluv||iti356, -ím dok. 1. bez předm. сказа́ть*I, вы́сказаться*I, заговори́тьII, проговори́тьII;
zatčený promluvil — аресто́ванный заговори́л n. на́чал дава́ть показа́ния;
nemohl překvapením ani promluvit — от изумле́ния он не мо́г сказа́ть ни сло́ва.
2. (několik slov ap.) сказа́ть*I, произнести́*I;
promluv aspoň slovíčko! — скажи́ хоть слове́чко!
3. na koho, ke komu заговори́тьII с кем; обрати́ться*II к кому́; přen. ž koho, v kom (o závisti ap.) заговори́ть в ком;
promluvilo v něm svědomí — в нём заговори́ла со́весть.
4. s kým o čem (s pracovníky o nových úkolech ap.) поговори́тьII с кем о чём;
zvr. promluvit si s kým — поговори́ть с кем;
přen. o tom si ještě promluvíme! — об э́том мы ещё поговори́м!
5. ke komu, kde (k posluchačům, na schůzi ap.) обрати́ться*II (с ре́чью) к кому́, вы́ступить*II (с ре́чью) перед ке́м; bez předm. произнести́*I (речь);
na zítřejší schůzi promluví Novák — на за́втрашнем собра́нии вы́ступит Но́вак
()
přen. promluvit komu do duše n. do svědomí — усо́вестить*II кого́
forvo | en.wiktionary | cs.wiktionary | ru.wiktionary