napař||iti356, -ím dok. 1. (látku při žehlení ap.) отпа́ритьII;
zvr. napařit si nohy (v horké vodě) — попа́ритьII но́ги.
2. komu co expr (pokutu, trest ap.) закати́ть*II, вкати́ть*II, влепи́ть*II кому́ что nespis.; (spatnou známku žákovi) влепи́тъ, вкати́тькому́ что nespis.