Большой чешский словарь. Слово: zvon||iti

A Á B C Č D Ď E É Ě F G H Ch I Í J K L M N Ň O Ó P Q R Ř S Š T Ť U Ú Ů V W X Y Ý Z Ž


zvon||iti356, -ím nedok. 1. nač, čím n. bez předm. (na zvonek; o zvonu, o telefonu, o budíku ap.) звони́тьII во что́, чем n. bez předm.;
zvony zvoní — колокола́ звоня́т;
zvonit zvonem — звони́ть в ко́локол;
zvonit na poplach — бить*I в наба́т, бить трево́гу;
někdo zvoní — кто́-то звони́т;
neos. brzy bude zvonit — ско́ро бу́дет звоно́к;
zvoní! — звоно́к!
()
komu (telefonovat) hovor. звони́тьII кому́
[]
zvoní (mi) v uších — (у меня́) звени́т в уша́х.
2. (o podkovách) звене́тьII; (o sklenkách, o příborech) звя́катьI
()
zvonit klíči — звя́кать ключа́ми
forvo | en.wiktionary | cs.wiktionary | ru.wiktionary